MVDr. Jiří Beránek, Ph.D

Dědičné oční vady

Veterinární oftalmologie navazuje na základní klinické vyšetření pacienta a vyžaduje další odborné znalosti veterinárního lékaře a odpovídající technické vybavení. Vyšetření oka nelze vytrhnout z kontextu celkového zdravotního stavu, ale musí být vždy součástí kompletního vyšetření: je řada onemocnění, která se mohou manifestovat právě na očích např. psinka, alergie, diabetes mellitus, intoxikace, hepatitis, dehydratace, přítomnost parasitů…

Každé vyšetření začíná podrobnou anamnézou, tedy řadou otázek, které popisují vývoj onemocnění. Jak vzniklo, jestli je známá příčina, jak dlouho trvá, celkové chování pacienta, výskytu onemocnění u jiných zvířat v chovu čí vrhu, v němž pacient žije.

Celá řada onemocnění oka má genetickou predispozici, a proto je nutné mít v povědomí i možné nálezy u jednotlivých plemen. Nevyšetřujeme pouze pacienty, kteří mají nějaký problém na očích, ale i zcela zdravé jedince, kteří budou zařazeni do chovu, nebo se aktivně rozmnožují. U každého plemena jsou popsány určité predispozice pro daná onemocnění a ty se pak více hlídají. Detailní informace jsou dostupné zde.

Dědičné oční vady ve zkratce …

Progresivní retinální atrofie (PRA) – Jedná se o postupné odumírání buněk sítnice (tyčinek a čípků), vystýlajících oční kouli a odpovědných za příjem světelných paprsků. Rozlišujeme dvě základní formy – generalizovanou a centrální, které se liší nejen klinickým nálezem, ale i formou dědičnosti. Generalizovaná forma se projevuje atrofií v periferních částech sítnice, středová část je nezměněna. Tato část je postižena při centrální formě onemocnění. První klinické příznaky progresivní retinální atrofie jsou majitelem pozorovány za šera a v době snížené viditelnosti. Pes se hůře orientuje, naráží do překážek, zornice psa je široce rozevřená i při přímém dopadu světla do oka psa (výrazné při fotografování - psovi „svítí oči“), zhoršuje se i periferní vidění psa. Poslední fází je zakalení čočky, což ještě více znemožní transparenci světelných paprsků sítnicí a onemocnění končí ztrátou zraku. Diagnostika tohoto onemocnění je vázána na specializovaná oftalmologická pracoviště vybavená oftalmoskopem a elektroretinografem, kterými lze diagnostikovat onemocnění ještě před vlastními klinickými příznaky. Např. u pudlů největší frekvence klinických projevů je mezi 3. - 5. rokem stáří, ale technika je může odhalit už od 9 měsíců.

PRA v pokročilém stadiu	Vyšetření funkčnosti sítnice elektroretinografií

U většiny plemen je dědičnost autosomálně recesivní, léčba onemocnění neexistuje. Ozdravit chov lze tedy jen vhodnou selekcí. V pokročilých stádiích progresivní retinální atrofie se často setkáváme s kataraktou, tj. zákalem čočky. Lokalizace počátku zákalu je pro jednotlivá onemocnění odlišná – např. u metabolických onemocnění nebo v důsledku stáří dochází k zakalování středu čočky, vrozené katarakty se manifestují na zadním pólu čočky pod jejím obalem, nebo v tzv. ekvatoriální části čočky, nebo má charakteristický „loukoťový“ charakter (u bostonských teriérů). Odstranění katarakty je pouze chirurgické, ovšem jedinec s dědičnou kataraktou není vhodný do chovu. Do dalších onemocnění sítnice zahrnujeme multifokální i kompletní dysplasii sítnice, dystrofii epiteliálního pigmentu sítnice RPED.

Anomáli oka kolií (CEA) - Jedná se o vadu lokalizovanou na zadním segmentu oka v blízkosti papily očního nervu nebo na očním nezvu samém. Podle názvu je to onemocnění postihující kolie, ale výskyt je popsán i u sheltií, border a bearded kolií, australských ovčáků a mnohých dalších plemen. Závažné formy onemocnění jako krvácení do sklivce, ablace sítnice spojená se slepotou se dnes již díky mnohaleté selekci nevyskytují. Stále však nacházíme formy mírnější, jako jsou rozštěpy sítnice v blízkosti papily očního nervu anebo přímo rozštěp papily (CRD, kolobom optického nervu). Vada je autosomálně recesivně dědičná a k její poměrně výrazné eradikaci přispěl velkou měrou genetický test, kdy jsme schopni detekovat defektní alelu. Výjimkou může být u 4% populace kolobom optického disku, který se vymyká genetické testaci a je zjistitelný pouze oftalmologickým vyšetřením. CEA je klinicky ideálně stanovitelné u malých štěňat ve věku 5,5-8,5 týdne.

Protože frekvence výskytu geneticky přenosných onemocnění je značná (jen u plemene americký kokršpaněl je popsáno 23 genetických onemocnění očního aparátu), věnujeme jim značnou pozornost s úmyslem rychlého a plošného ozdravení chovů. Již od útlého věku jsou štěňata vyšetřována očním specialistou a přísně dokumentován stav jejich očního aparátu. Ten je pak dokladován při prodeji štěňat, při jejich bonitacích a v neposlední a nejdůležitější řadě v době zařazení do plemenitby. Po celou dobu působení psa v plemenitbě je vyšetření periodicky opakováno a dokladováno fotodokumentací.

Vyšetření oka štěrbinovou lampou	Vyšetření očního pozadí funduskamerou

Všechna u nás vyšetřená zvířata obdrží certifikát, tedy protokol o vyšetření se zaznamenáním případných změn. Výsledkem je, že vyšetřené zvíře JE PROSTÉ nebo NENÍ PROSTÉ výskytu dědičných očních vad. Vlastní vyšetření se skládá z klinického vyšetření završeného změřením nitroočního tlaku, prohlídkou předního segmentu oka štěrbinovou lampou, očního pozadí kamerou KOWA GENESIS s digitálním záznamem. U predisponovaných plemen ještě měříme produkce slz, nebo zkoumáme stav iridokorneálního úhlu – goniodysplasii. Vyšetření trvá asi 10-20 minut a je prováděno za plného vědomi zvířete.

Certifikát

Plemena psů, u kterých se v současnosti provádí různý stupeň selekčního programu na geneticky fixovaná oční onemocnění: tibetský teriér, bobtail, border kolie, tibetský španěl, šeltie, jezevčík, americký kokr, belgický ovčák, basenji, pudl, akita inu, papillon, labrador retrívr, čínský chocholatý pes, briard, anglický kokršpaněl.

Dědičné oční vady postihující víčka a spojivku

Dědičné vady nepostihují pouze samotný bulbus, ale při důkladném oftalmologickém vyšetření odhalíme i řadu defektů postihujících tzv. adnexa (měkké tkáně obklopující oční kouli). Nejčastěji se setkáváme s vadami tvaru a polohy víček, s poruchou růstu a uložení řas i s defekty na spojivce a na slzném aparátu.

Dermoid víčka je kongenitální výskyt abnormálně lokalizované léze (okrsek kompletně vybavené kůže). Ta je vizuálně snadno odlišitelná delší srstí, než na zbytku víčka. Predisponované plemeno je německý ovčák, svatobernardský pes a dalmatin. Defekt je snadno viditelný a majitelé jej zpozorují již ve štěněcím věku.

Entropium je vchlípení až vtočení volného okraje víčka směrem k bulbu s následným drážděním spojivky i rohovky řasami a srstí víčka. Kongenitální entropium je poměrně časté a je geneticky fixováno, je tedy nejen zdravotním problémem, ale i důvodem nezařazení jedince do plemenitby. Negativní vliv dráždění rohovky a spojivky chlupy kůže vtočeného víčka se projevuje bolestivostí, častějším přivíráním víček, zvýšenou sekrecí slz, a pokud je iritace dlouhodobá, přidávají se zánětlivé změny na spojivce a později i na rohovce. Ty mohou v krajním případě vyústit v rohovkové vředy. Plemenná příslušnost u dědičného entropia (entropium hereditare) je v úzkém vztahu k době výskytu prvních klinických příznaků onemocnění. Například šarpej je postižen záhy po otevření oční štěrbiny, retrívr, buldok, čau čau a rotvajler přicházejí s prvními potížemi mezi 2. měsícem a jedním rokem života. Čau čau je problémové plemeno ve vztahu k entropiu a následnému dráždění srsti víček i ve středním věku. Vchlípením je většinou postižena část spodního víčka ve vnějším očním koutku. Onemocnění může být jednostranné i oboustranné. Entropium je relativně nejčastěji popisovanou vadou, které si snadno všimne již chovatel podle výše popsaných klinických příznaků. Na včasnosti odhalení onemocnění závisí i prognóza. U zanedbaných stavů může být nezvratně postižen vízus. Pro posouzení genetické fixace je vždy nutno vycházet z anamnestických údajů, tedy znalosti informací o předchozím životě jedince a případně stav odlišit od entropium cicatriceum , tedy jizvy jako následku traumatického stavu.

Entropium

Kombinované ektropium-entropium (diamantové oko) se vyskytuje u svatobernardského psa, španělského mastina, bladhaunda i kokršpaněla. Nedostatečnou funkcí okohybných svalů a vazů víčka vzniká abnormálně velká víčková štěrbina a rozsáhlé ektropium přechází v obou očních koutcích v entropium. Oko není dostatečně chráněno víčky a spojivka je značně překrvená, zarudlá, často s hlenohnisavým sekretem. Defekt je snadno patrný a nezaměnitelný.

Anomálie růstu řas jsou již vzácněji diagnostikované a popisované. Je to však dáno již diagnostickou náročností, protože tady se již neobejdeme alespoň bez základních diagnostických pomůcek. Při zběžném vyšetření anomálie řas mohou ujít naší pozornosti a pouze recidivující klinické příznaky nás donutí k důkladnější diagnostice. Výskyt je však velice častý, s plemennou predispozicí musíme je vždy mít na paměti u pacientů s intermitující bolestivostí a otokem víček, zarudlou překrvenou spojivkou a se zvýšeným slzotokem. Také při posuzování změn na rohovce je nutné vyšetření řas na okrajích víček. Popisujeme tyto základní anomálie: a) distichiasis , b) ektopické řasy, c) trichiasis.

Distichiasis je vyrůstání nadpočetné řady řas z vývodů žláz, umístěných na víčkové hraně. Distichiáza postihuje často plemena americký a anglický kokršpaněl, pekinéz, buldok, pudl, kolie, výmarský ohař a boxer, a to již od nejmladších věkových kategorií. Tyto řasy jsou tenké, pouze málo pigmentované a snadno uniknou pozornosti, proto je třeba důkladné vyšetření okraje víčka, zvláště u pacientů s opakujícím se slzotokem.

Cilia ectopica jsou ojedinělé řasy vyrůstající ze žlázek horního víčka a prorůstají spojivkou, většinou uprostřed horního víčka. Ektopické řasy pak dráždí rohovku a jsou příčinou změn vedoucích až k rohovkovým vředům. Typicky postiženým plemenem je flat coated retrívr.

Trichiasis je iritace spojivky a rohovky řasami a srstí ať z víček (popisováno u kokršpanělů) či nosních kožních záhybů (brachycefalická plemena). Tato vada je velmi častá, ale u zmíněných brachycefalických plemen je způsobena dlouhodobým lidským snažením o vzhled některých plemen (mops, buldok, ši-tzu, pekinéz apod.). Klinické příznaky u všech tří skupin jsou obdobné: častější mrkání víčky, záněty spojivek, výraznější slzotok, změny na rohovce různé hloubky, ukládání pigmentu do rohovky ve vnitřním očním koutku, recidivy po neúspěšném použití antibiotické terapie.

Kongenitální nevyvinutí slzných bodů je u psů velmi často diagnostikováno kongenitální anomálií. Postižena jsou nejčastěji plemena americký kokršpaněl, bedlington, zlatý retrívr, pudl a samojed. Tyto vrozené anomálie jsou provázeny nemožností kanylace slzných bodů. Aplazie slzného bodu horního víčka je nejčastěji bez klinických příznaků, zatímco aplazie bodu na dolním víčku je provázena výraznou epiforou. To znamená, že sám majitel pozoruje vyšší slzotok a vytékající slzy intenzivně zabarvují srst pod vnitřním očním koutkem. Diagnostika je poměrně snadná, potvrdit ji lze mikroskopickým vyšetřením a retrográdním výplachem. Slzy mají čisticí, zvlhčovací, výživnou, bakteriostatickou, imunologickou a hojicí úlohu. Tady musíme zmínit jedno velmi závažné onemocnění, tzv. suché oko, tedy keratoconjunctivitis sicca. Vzniká nedostatečnou sekrecí slzných žláz a způsobuje závažné změny na rohovce a spojivce. Změny jsou tak závažné, jak nedostatečná je produkce slzných žláz. Pacient je pak předveden se značně vazkým hlenohnisavým sekretem pokrývajícím rohovku a spojivku postiženého oka. Pro nedostatečnou lubrikaci nejsou vzácností rohovkové vředy s možnými hlubšími postiženími očního bulbu. Diagnostiku doplňuje Schirmerův test produkce slz. Důvodů vzniku onemocnění je celá řada, vzhledem k dědičným očním vadám je však důležité vědět, že se suché oko vyskytuje častěji například u naháčů, kde se uvádí i výrazná liniová incidence. U těchto plemen je v některých státech dostatečná produkce slz spolu s následným oftalmologickým vyšetřením podmínkou chovnosti.

Měření produkce slz

Glaukom - Nejzávažnější defekt, se kterým se můžeme setkat při vyšetřování přední komory oční. Jedná se o onemocnění spojené se zvýšeným nitroočním tlakem, IOP, nazývané laicky jako “zelený zákal”. Gonioskopií odhalíme, zda se jedná o primární či sekundární glaukom a stav iridokorneálního úhlu. Je to poměrně frekventovanou příčinou poruch vidění psů, která může být obtížná jak diagnosticky pro veterinárního lékaře, tak pro majitele, od kterého vyžaduje trpělivost i pochopení při náročné často nepříliš efektní terapii.

Měření nitroočního tlaku

Cysty duhovky – jsou nalézány v přední oční komoře. Jsou to měchýřkovité, tekutinou naplněné, sytěji pigmentované struktury. Nejznámější výskyt je u německé dogy, kde je uváděna recesivní dědičnost multipních cyst. Častější výskyt je i u některých retrívrů, kde se mohou podílet na vzniku glaukomu. Vyjma cyst kongenitálních se setkáme u psů ve středním a vyšším věku s cystami získanými. Vznikají spontánně, pravděpodobně jako degenerativní fenomén a jedná se spíše o kosmetický nález. Diagnostika je jednoduchá, často jsou viditelné pouhým okem bez zvětšení, diferenciálně diagnosticky však musíme pamatovat na neoplazie duhovky.

Cysta duhovky u psa

Poruchy pigmentace duhovky – jedná se o klinicky nevýznamné změny na duhovce bez doprovodných příznaků. Vzácně se setkáme s různými stupni lokálního albinismu, subalbinismu, kdy je část duhovky zabarvená do modra (ložisko bez pigmentu) či červena (ložisko albinotické). Kompletní albinismus se u psa však nevyskytuje. Podstatně častější je heterochromia iridis. Jedná se o barevnou odlišnost obou duhovek, či částí jedné. Plemenná predispozice je u plemen s barvou “merle”, tedy u kolií, dlouhosrstých jezevčíků, německé dogy a vzácněji i u ostatních (bobtail, sibiřský hasky, malamut, ši-tzu, dalmatin, výmarský ohař aj.). U některých plemen jsou však tyto změny chovatelsky významné.

Kolobom, aplazie či hypoplazie duhovky jsou vývojové defekty duhovky, se kterými se setkáme velmi vzácně a jejich výskyt je spojován se zbarvením merle. Výskyt v pozici “6” je typický. Klinické změny jsou v souvislosti s velikostí absentujícího ložiska.

Seznam plemen, u kterých je oftalmologické vyšetření v ČR doporučeno chovatelským klubem:

Vysvětlivky

APD = abnormální depozice pigmentu /Abnormal Pigment Deposition

C = kolobom/Coloboma

CEA = anomálie oka kolií/Collie Eye Anomaly

CHC = vrozená katarakta/Congenital Hereditary Cataract

G = primární glaukom goniodysgeneze/Goniodysgenesis/Primary Glaucoma

GPRA = Generalised Progressive Retinal Atrophy

HC = hereditární katarakta/Hereditary Cataract

MOD = multiokulární defekt/Multi-ocular defects

MRD = multifokální dysplasie sítnice/Multifocal Retinal Dysplasia

ONH = hypoplasie optického nervu/Optic Nerve Hypoplasia

PHPV = /persistentní primární hyperplastický sklivec/Persistent Hyperplastic Primary Vitreous

PLL = primární luxace čočky/Primary Lens Luxation

PPM = Persistent Pupillary Membrane

RPED = progresivní retinální atrofie PRA/Retinal Pigment Epithelial Dystrophy

Autor: MVDr. Jiří Beránek

Dědičné oční vady postihující rohovku anatomicky navazují na předešlý díl, popisující vady adnex (7/2001). Rohovka je transparentní část zevního obalu očního bulbu. V místě nazvaném limbus přechází v neprůhlednou, pevnou skleru, tvořící větší část zevního obalu bulbu. Rohovka je velmi pevná, opticky refrakterní vrstva oka. Na povrchu je pokryta a chráněna slzami. Z vnější strany je chráněna prekorneálním filmem, samotná rohovka je složena ze čtyř vrstev: epitel rohovky a jeho bazální membrána, stroma, Descemetova membrána a endotel. Pro svoji charakteristickou skladbu rohovka velmi dramaticky odpovídá na okolní vlivy změnou transparence, tedy průhlednosti. Na rohovce se můžeme setkat s vadami kongenitálními, ale i s vadami získanými především mechanickou iritací u geneticky predisponovaných plemen. Kongenitální anomálie rohovky jsou relativně běžné. Nejtěžší vadou je mikrokornea, tedy nápadně malá rohovka. Často je nacházena společně s dalšími abnormalitami vnitřních struktur bulbu, zejména s mikroftalmií, goniodysgenezí a persistentní pupilární membránou. Plemenná predispozice je uváděna u plemen: trpasličí pudl a knírač, bobtail, bernardýn, u kolií, kokršpanělů a australských ovčáků. Terapie neexistuje. Jezevčík, dalmatin, dobrman, německý ovčák, svatobernardský pes a anglický buldok jsou predisponovaná plemena pro výskyt dermoidu. Jedná se o přítomnost kompletně vybavené tkáně (nejčastěji okrsku kůže), který se nalézá ponejvíce na přechodu rohovky a sklery. Mechanicky irituje spojivku a rohovku a je snadno klinicky diagnostikován již několik týdnů po narození. Odstranit jej lze pouze chirurgicky, použití takto ošetřených zvířat v plemenitbě je však chovatelsky nepřípustné. Kongenitální zákal rohovky je porucha transparence rohovky vzniklá během embryogeneze nebo z důvodu intrauterinní infekce. Setkáme se s ní u štěňat už při prvním otevření víčkové štěrbiny. Rozlišujeme místní povrchové opacity, postihující nejčastěji plemena: kolie, bišonek, pudl, jorkšírský teriér a anglický špringeršpaněl. Tato zakalení se mohou samovolně projasnit do stáří několika měsíců (3-5) po narození. Léčba není nutná. Prognosticky horší jsou difúzní zákaly rohovky. Jsou to alterace stromatu či endotelu rohovky, tedy hlubších vrstev rohovky a etiologicky se s nimi setkáme často v souvislosti s perzistentní pupilární membránou. PPM, tedy persistentní pupilární membrána je vývojová vada postihující zornici. Jedná se vlastně o cévní pleteň duhovky, která fyziologicky atrofuje v prvních týdnech života štěněte. Pokud je atrofie neúplná, nacházíme různé stupně PPM od náhodně zjistitelných, spíše kosmetických vad duhovky, které pozorujeme jako tenké proužky spojující okrsky duhovky či okraje zornice nebo jako pásky duhovky vytvářející a) synechie duhovka – endotel rohovky až po zákal rohovky při adherenci duhovky k vnitřní výstelce rohovky, leucoma adherens. To je spolu s doprovodným zákalem čočky nejzávažnější varianta tzv. persistentní pupilární membrány, PPM, ovlivňující až kvalitu vidění postiženého jedince. Nejvíce je zatíženo plemeno basenji, kde je PPM popisována spolu s řadou dalších očních defektů a tak u tohoto plemene bylo zavedeno povinné vyšetření PPM. Jedinci takto postižení nejsou zařazováni do chovu. Podle různých pramenů může být postiženo až 50 % populace plemene basenji. V českých zemích je zjištěna incidence nižší, i přes to jedinci postiženi závažnými stupni PPM nejsou využíváni v plemenitbě. Plemenná predispozice je uváděna i u dalších plemen, postižen je americký kokršpaněl, velškorgi, čau čau, jezevčík, mastif, zlatý retrívr, irský setr, knírač, tibetský teriér, pudl apod. PPM se u nich vyskytuje společně i s kongenitální kataraktou, většinou však není doprovázena poruchou vidění. Výskyt může být jednostranný či oboustranný. Nejzávažnější defekt, se kterým se můžeme setkat při vyšetřování přední komory oční, je nazýván glaukom. Jedná se o onemocnění spojené se zvýšeným nitroočním tlakem, IOP, nazývané laicky jako “zelený zákal”. Je to poměrně frekventovanou příčinou poruch vidění psů, která může být obtížná jak diagnosticky pro veterinárního lékaře, tak pro majitele, od kterého vyžaduje trpělivost i pochopení při náročné často nepříliš efektní terapii. Nitrooční tlak je dán množstvím komorového moku. Ten je produkován epitelem pokrývajícím řasnaté těleso. Vyprodukovaná tekutina pak protéká ze zadní oční komory mezi čočkou a duhovkou a prostupuje přes zornici do přední oční komory. Odtok je dále zajišťován drenážním systémem v prostoru tzv. iridokorneálního úhlu. Tekutina tímto drenážním systémem prochází a je odváděna cévní pletení se skleře. Objem tvořeného moku závisí na arteriálním tlaku. Roste při vyšším tlaku, při nižším produkce klesá. Fyziologicky během 24 hodin IOP mírně kolísá, ve dne je lehce vyšší, v noci mírně klesá, výkyv tvoří 2-4 mm Hg. Při rovnováze mezi produkcí a odtokem komorového moku je normální IOP, jehož fyziologické rozmezí se pohybuje u psů mezi 10-30 mm Hg. Při poklesu produkce tekutiny, např. při uveitidě či vlivem léků snižujících arteriální tlak, dochází ke snížení IOP. Při redukci odtoku danou defektem komorového úhlu a zvýšením nitroočního tlaku vzniká již výše zmíněný glaukom. Známe tak dvě kategorie: glaukom s otevřeným a uzavřeným iridokorneálním úhlem. Plemenná predispozice pro vznik primárního glaukomu (s vrozenou změnou na drenážním systému) se uvádí u více jak 45 plemen, z nichž nejčastěji u basetů, bíglů, flanderských bouvierů, amerických a anglických kokršpanělů, velššpringer španělů, sibiřských hasky, zlatých a labradorských retrívrů, sealyhamských teriérů, jezevčíků a trpasličích pudlů. Chovatelské kluby v zahraničí, zejména v severní a západní Evropě, se snaží eliminovat takto postižená zvířata a nezařazovat je do chovu. U těchto plemen lze také vysledovat výskyt goniodysgenesis (vývojový defekt na drenážním systému), což je nejčastější příčina primárních glaukomů. Nevýhodou je, že i když postižení lze diagnostikovat již v útlém věku, klinické příznaky bývají pozorovány až ve středním věku. Preventivní vyšetření jedince před zařazením do plemenitby tedy vede k ozdravení populace od goniodysgenesis. U psů a koček se setkáme nejčastěji se sekundárním glaukomem, kdy primární příčina alteruje drenážní systém, ať v oblasti duhovky nebo komorového úhlu. V přední komoře oční můžeme nacházet i snadno diagnostikovatelné cysty duhovky. Jsou to měchýřkovité, tekutinou naplněné, sytěji pigmentované struktury. Mohou být fixované k duhovce nebo častěji volně se pohybující v přední komoře oční, a to i přes to, že většinou pocházejí ze zadního epitelu duhovky. Vyskytují se poměrně často, jak ojediněle tak i jako multipní. Samy neovlivňují vízus, pouze výjimečně mohou adherovat k endotelu rohovky, zhoršovat vidění obstrukcí pupily či způsobovat sekundární glaukom. Nejznámější výskyt je u německé dogy, kde je uváděna recesivní dědičnost multipních cyst. Častější výskyt je i u některých retrívrů, kde se mohou podílet na vzniku glaukomu. Vyjma cyst kongenitálních se setkáme u psů ve středním a vyšším věku s cystami získanými. Vznikají spontánně, pravděpodobně jako degenerativní fenomén a jedná se spíše o kosmetický nález. Diagnostika je jednoduchá, často jsou viditelné pouhým okem bez zvětšení, diferenciálně diagnosticky však musíme pamatovat na neoplazma duhovky. Obdobně klinicky nevýznamné jsou i poruchy pigmentace postihují duhovku bez doprovodných klinických příznaků. Vzácně se setkáme s různými stupni lokálního albinismu, subalbinismu, kdy je část duhovky zabarvená domodra (ložisko bez pigmentu) či červena (ložisko albinotické). Kompletní albinismus se u psa však nevyskytuje. Podstatně častější je heterochromia iridis. Jedná se o barevnou odlišnost obou duhovek, či částí jedné. Plemenná predispozice je u plemen s barvou “merle”, tedy u kolií, dlouhosrstých jezevčíků, německé dogy a vzácněji i u ostatních (bobtail, sibiřský hasky, malamut, ši-tzu, dalmatin, výmarský ohař aj.). U některých plemen jsou však tyto změny chovatelsky významné. Kolobom, aplazie či hypoplazie duhovky jsou vývojové defekty duhovky, se kterými se setkáme velmi vzácně a jejich výskyt je spojován se zbarvením merle. Výskyt v pozici “6” je typický. Klinické změny jsou v souvislostí s velikostí absentujícího ložiska. Asi nejsledovanější problematikou, týkající se ještě přední komory oční je stav a poloha čočky. Nemoci čočky na oftalmologických pracovištích představují velmi frekventovaný problém a setkáváme se s nimi až u 40 % vyšetřovaných pacientů. Čočka je transparentní, bikonvexní, bezcévnatá oční struktura, obalená elastickým pouzdrem – capsula lentis a zavěšená na kolagenních vláknech, která vychází z řasnatého tělesa – corpus ciliare. Změnou zakřivení čočky se mění její refrakce, čočka akomoduje, dochází tak k tzv. zaostřování. Čočka je složená z 35 % z proteinů a z 65 % z vody. Při oftalmoskopické diagnostice posuzujeme přítomnost čočky, její uložení, tvar, velikost a transparenci. Vyšetření se provádí většinou v mydriáze nejlépe za použití úzkého světelného paprsku štěrbinové lampy. Vyšetření zakalené čočky je nutné doplnit elektroretinografií (ERG) pro posouzení stavu retiny. Do vzácných kongenitálních vad řadíme nevyvinutí – totální absenci čočky (aphakia). Čočka může být také abnormálně malá (mikrophakia), což se vyskytuje společně s dalšími kongenitálními anomáliemi oka jako např. mikrophthalmia bíglů a svatobernardských psů. Další anatomické deformity čočky se vyskytují velmi vzácně a mohou být součástí výraznějšího postižení spolu s dysplazií a ablací retiny (bedlington teriér, sealyham teriér a labrador retrívr). Vzácně vidíme i deformace přední, či zadní plochy čočky, ta postihuje plemena – trpasličí knírač, mastif, zlatý retrívr a kavalír king Charles španěl. Léčba se neprovádí. Jak bylo zmíněno výše, sledujeme polohu a uložení čočky. Ta je fixována vlákny závěsného aparátu a při jejich poškození je čočka dislokována z fossa hyaloidea do přední, či zadní komory oční, nebo do sklivce – luxace čočky, luxatio lentis . Pokud je ruptura vláken neúplná, čočka je uvolněna částečně, zůstává subluxovaná, subluxatio lentis. Kongenitální luxace je vzácná, hereditární je způsobena defektní fixací vláken do kapsuly čočky s následným uvolněním. Setkáme se s ní zejména u různých druhů teriérů, pudlů a trpasličích kníračů. Největší problém je u tibetských teriérů a tibetských španělů, kteří jsou proto systematicky na LL vyšetřováni a postižená zvířata nejsou zařazována do chovu. Dědičnost LL je autosomálně recesivní. Postihuje mladší a střední věkové kategorie, výskyt většinou bilaterální. Diagnostika nečiní potíže. Ještě častěji pozorovatelnou změnou čočky je změna její transparence, tedy průhlednosti. Takovou změnu nazýváme katarakta “šedý zákal”, a to ať se jedná o bodové či o difúzní postižení. Postiženy mohou být různé vrstvy čočky, z čehož pak vycházíme při klasifikaci katarakt. Dalším hojně užívaným měřítkem klasifikace je stupeň tzv. zralosti (zralá, nezralá, přezrálá). Etiologie vzniku katarakt je velmi různorodá, ale my se budeme věnovat ponejvíce kongenitálním a hereditárním. Lokalizace změn na čočce je mnohdy charakteristická pro určité plemeno a v některých případech lze na jejím základě vyslovit i prognózu vývoje katarakty. Např. kortikální katarakty (změny na kůře čočky) jsou častým oftalmologickým nálezem. Začínají jako drobné vakuolky, opacita se vyvíjí postupně. Typický hereditární výskyt je popsán u pudlů, afgánských chrtů, retrívrů i amerických kokršpanělů. Katarakty postihující jádro jsou diagnostikovány často bilaterálně, postihují více štěňat z vrhu. Původ je kongenitální, a to buď hereditární či spojený s ovlivněním vývoje plodu za intrauterinního vývoje. Typickým plemenem je opět americký kokršpaněl, retrívr i pudl. Katarakta zadního pólu čočky je způsobená vývojovou abnormalitou postihující embryonální nitrooční cévní systém – tzv. perzistujícím hyperplastickým primárním sklivcem. Od zadního pólu čočky se odděluje zbytek cévy a na povrchu čočky po ní zůstává axiální opacita tzv. “Mittendorfův bod”. Diagnostikován bývá u mladých zvířat a ztrácí se v prvních týdnech života. Na zadním pouzdru může zůstat diskovitý zákal, od něhož odstupuje obliterovaná céva, doprovázená pruhem primárního sklivce a persistentní hyperplastická tunica vasculosa lentis – PHTLV. Výskyt je sporadický. Popsán je u irského setra, německého ovčáka, grejhaunda, pudla, dobrmana i stafordšírského teriéra. Z hlediska diagnostického jsou závažné katarakty, které se vyskytují jako doprovodné změny při rozsáhlejších očních onemocněních. Významnou skupinu tvoří katarakty při generalizované formě progresivní eetinální atrofii. Vyskytují se u pudlů středního věku, u kokršpanělů a retrívrů. Postižení je většinou bilaterální a často je za příčinu slepoty označována zakalená čočka. Nezbytně nutné je specializované vyšetření funkčního stavu sítnice tzv. elektroretinografií, což nám pomůže při stanovení prognózy a terapie. Plemena zatížená hereditární kataraktou (modifikováno dle BVA/KC/ISDS 1993 a Kirk. N. Gelatt 1991) plemeno typ dědičnosti vypuknutí onemocnění afgánský chrt autosom. recesivní 6-12 měsíců americký kokršpaněl autosom. recesivní od 2-6 měsíců bostonský teriér autosom. recesivní kongenitální chesapeake bay retrívr dominantní od 1 roku německý ovčák dominantní od 8 týdnů zlatý a labradorský retrívr dominantní od 6 měsíců trpasličí knírač autosom. recesivní kongenitální bobtail autosom. recesivní kongenitální sibiřský hasky autosom. recesivní od 6 měsíců pudl autosom. recesivní od 1 roku velššpringer španěl autosom. recesivní kongenitální west highland white teriér autosom. recesivní kongenitální Plemena s predispozicí vzniku katarakty: Aljašský malamut, jezevčík, samojed, bígl, anglický kokršpaněl, silky teriér, bedlington teriér, anglický špringeršpaněl, knírač, belgický ovčák, německá doga, tibetský teriér, bernský salašnický pes, irský setr, vipet, bišonek, lhasa apso, jorkšírský teriér, barzoj, pointr, boston teriér, pudl, flanderský bouvier, rhodéský ridgeback, kavalír king Charles španěl, rotvajler, kolie, svatobernardský pes.

Veterinární klinika MVDr. Jiří Beránek, Ph.D.  -  http://www.veterina-pce.cz/